Velký Blaník, Malý Blaník a měření anomálií

Provedl jsem výpravu na Velký Blaník ve snaze měřit případné odchylky některých fyzikálních veličin, konkrétně odchylky v geomagnetickém poli a v radiaci. O této hoře, která je součástí geologického zlomu, se povídají zajímavé legendy, jež mi obvykle podsouvají otázku, zda se různé mystické jevy či výpovědi dají vysvětlit nějakou měřitelnou fyzikální, optickou, (časo)prostorovou nebo jinou anomálií. Nakonec, ve světě existují dobře pozorovatelná místa, kde si může člověk velmi záhadné anomálie vyzkoušet na vlastní kůži. O jedné z nich pojednává můj článek Oregonská anomálie. Zda jsou legendy o Blaníku zcela smyšlené, nebo zda jsou důsledkem nějaké skutečné a nedostatečně dobře pochopené anomálie, to je otázka, na kterou se velice těžko odpovídá a jediné, o co se lze alespoň pokusit, je vypravit se přímo na místo.

Trasu jsem volil na základě úvahy, že zřejmě nemá smysl vyšlapávat již vyšlapané cesty a že se chci zhruba orientovat na hřeben hory, na kterém se nacházelo mnoho skal a jejich erodovaných rozvalin. Prostorově zobrazenou trasu lze vidět na obrázku vpravo. Kromě sochy Hlava rytíře jsem prolezl zřejmě všechna klíčová místa, kterými jsou hlavně Veřejová a Slepičí skála, tedy místa nejvíce spojená s legendami, a třeba také skála Čertovo kopyto a další místa, na která jsem se zaměřil více méně intuitivně při své cestě.
 

Veřejová skála	Vrchol Slepičí skály, ze které byl odebrán základní kámen pro Národní divadlo

 
Co se týče běžného pozorování lidskými smysly, prakticky nikde jsem nenatrefil na nic neobvyklého. Jedině asi 60 metrů západně od Veřejové skály, zcela mimo turistické cesty, mou pozornost značně upoutal mohutný vztyčený kámen, v nadzemní části vysoký přes 2 metry. Byl velmi stabilně usazen, na základě čehož se domnívám, že sahá alespoň do metrové hloubky.
 

 
Měření geomagnetického pole a radiace nevykazovalo během cesty žádné znatelné odchylky. Součně jsem během celé výpravy měřil časový posun. Jeden chronometr jsem měl u sebe, druhý zůstal na parkovišti, tedy do jisté míry mimo horu. Porovnání chronometrů bylo zajímavé, protože vykazovalo odchylku 0,4 sekundy, ale zdráhám se tento výsledek nějak vyzdvihovat, protože to bylo ještě v toleranci měření (0,5 s). Tuto toleranci jsem však stanovil, jak je mým zvykem, poměrně úzkostlivě vysokou, aby konečné závěry byly co nejvíce korektní a aby pokud možno nevytvářely senzace z něčeho jalového. Změřená časová odchylka mě nabádá k tomu, udělat v budoucnu výpravu na Blaník znovu, časovou odchylku znovu měřit a současné také trochu upravit metodu měření, aby bylo možné zmenšit toleranci, tedy zvýšit citlivost měření.

Z negativních výsledků odchylek v geomagnetickém poli a v intenzitě radiace nemusíme být mrzutí, protože všechny výsledky, i ty negativní, zkrátka jsou zjištěnými skutečnostmi a svou informační hodnotu mají. A je to výsledek měření pouze malého množství veličin, pouze a jen na mé trase, pouze v jeden den a na konkrétních místech pouze v jeden čas. Přesto byla výprava na Velký Blaník zajímavá. Chrám přírody se sympatickým bukovým porostem, s četnými skalami a s tzv. kamennými moři hustě pokrytými mechem, nabízí nevšední atmosféru současně i se záhadným vztyčeným kamenem a se zjištěním drobné časové odchylky, které je radno se ještě v budoucnu podívat na zoubek.
 

 
Tentýž den jsem se vypravil ještě také na Malý Blaník, který tak trochu zůstává ve stínu svého velkého bratra. U vrcholu hory tu les pohltil kapli svaté Máří Magdaleny, která měla velmi zvláštní architekturu osmiúhelníku komponovaného do elipsy. Tento tvar je na dochovaných ruinách ještě stále patrný. Uprostřed stavby roste smrk starý zhruba 200 let, který si vysloužil jména jako Farář nebo Velký mnich. Na obrázku vpravo vidíte severní stranu kaple. Pod sakristií na severovýchodě stavby bývala jeskyně. Dnes je buďto zcela zborcená, nebo nepřístupná. V místě vstupu po ní zůstala jen prohlubeň. Uvádí se, že v gotických dobách zde stála původní kaple, ze které se nedochovaly žádné pozůstatky.

Pochopitelně jsem zde pokračoval v totožném měření anomálií jako na Velkém Blaníku. Žádné odchylky mimo toleranci jsem nezaznamenal.
 

Malý Blaník, kaple svaté Máří Magdaleny, pohled z jihu	Malý Blaník, kaple svaté Máří Magdaleny, pohled z jihozápadu
Malý Blaník, kaple svaté Máří Magdaleny, uvnitř ruin	Malý Blaník, pohled z rozhledny na Velkém Blaníku

 
Malým Blaníkem prochází tentýž geologický zlom, který prochází Velkým Blaníkem. Již od velmi dávných dob se zde konaly duchovní a náboženské obřady. Legendy vyprávějí, že když se v roce 1753 kaple svaté Máří Magdaleny budovala, zjevovaly se v okolí postavy vojínů z urozených rodin, i když se tam ve skutečnosti žádné vojsko nevyskytovalo.

Je to velice mysteriózní místo, které je prostorovým průnikem dvou chrámů - starobylé kaple a chrámu přírody.

Oba Blaníky se nacházejí na území, které je spojeno s keltským osídlením v halštatské a laténské době (5. až 4. stol. př. n. l.). Historie těchto míst tedy může být skutečně velmi hluboká.

 
Dodatek ke změřené časové odchylce
Pro jistotu jsem později použité chronometry testoval a zjistil jsem, že při celodenním použití vykazují opravdu velké nepřesnosti, z čehož vyplývá, že mnou změřená časová odchylka na Velkém Blaníku nemá absolutně žádný vědecký význam.

Adam Benda

vystaveno: 10. prosince 2017
naposledy změněno: 21. června 2018

 

Prosím, ohodnoťte tento článek: (zaškrtněte výroky, s nimiž souhlasíte) Článek je srozumitelný Článek je zajímavý Článek obsahuje zásadní nebo užitečné poznatky   Diskuze na téma tohoto článku probíhá na partnerském webu Omfórum: www.omforum.cz/forum.php?t=386

Hodnocení návštěvníků: Článek je srozumitelný 100 %   Článek je zajímavý 100 %   Článek obsahuje zásadní nebo užitečné poznatky 83 %   Celkem hlasovalo 6 návštěvníků