Nabta Playa, fascinující odkaz v jižním Egyptě

Když se řekne egyptská kultura, mnohým z nás se vybaví především úžasné stavby a mnoho dalších velkolepých historických "pokladů", které většinou náleží severní části Egypta (nebo náleží o něco jižněji údolí Nilu) a dobou svého vzniku většinou nesehají do historie hlouběji než do doby 3000 let př. n. l. Nyní bych vás chtěl na území Egypta zavést na docela odlišné místo, a to jak prostorem, tak i časem. V jižní oblasti na nás možná čeká mnohem fantastičtější a starodávnější památka, než by nás mohlo napadnout.

V posledních několika desítkách tisíc let docházelo v Africe (mimo jiné i v souvislosti s dobou ledovou) k různým změnám podnebí, které především na jihu Egypta způsobovaly vznik sezonních jezer, které se nazývaly "playe" a my se v tomto článku zaměříme na lokalitu, které se říká Nabta Playa. Nabta je dnes již vyprahlá, je však dost možné, že původní jezero bývalo svého času největší v celém Egyptě. Časově ještě hluboko před notoricky známým rozmachem severního Egypta se tu ovšem rozvíjela neznámá civilizace, která po sobě zanechala naprosto nepochopitelný odkaz. Vznik této civilizace se datuje zhruba na 10.000 let př. n. l.

Byli to archeologové Fred Wendorf a Romauld Schild, kteří se v roce 1973 začali jako první více zabývat oblastí Nabta Playa, ve které nalezli zhruba stovku tábořišť, četné skupiny vztyčených kamenů (stél) a mnoho pohřebních mohyl s obětinami (pocházejících z poraženého dobytka a dalších hospodářských zvířat). Wendorf a Schild tedy toto místo příznačně nazvali "Údolí obětí". Následný výzkum v této oblasti odhaluje, že některé skupiny kamenů souvisí s objekty na hvězdné obloze a sice především se souhvězdním Orion. Zde se nabízí připomenout, že dávní Egypťané výrazně upínali svou pozornost právě na toto souhvězdí.

V severní části oblasti Nabta Playa se nachází malý kruh kamenů, který mimo jiné fungoval jako kalendář. Například sledováním průzorů mezi kameny bylo před několika tisíci lety možné identifikovat letní slunovrat. Jedním z důvodů očekávání této roční doby mohl být příchod období dešťů. Kamenné kalendáře, sluneční hodiny nebo jiná takováto "zařízení" závislá na poloze slunce na obloze nejsou funkční libovolně dlouhou dobu, protože postupem času dochází ke změně náklonu zemské osy (tzv. precese) a díky tomu se také mění putování slunce na obloze. Během několika tisíců let pak začnou být tyto kalendáře či hodiny nepřesné a později jsou zcela nepoužitelné. Wendorf a Schild odhadují, že sledování slunovratu bylo pomocí tohoto kalendáře možné zhruba do roku 4000 př.n.l. z čehož vyplývá, že stavba této skupiny kamenů proběhla ještě dříve.

Dávné kamenné kalendáře nejsou ve světě až tak neobvyklé. Nabta Playa však ve svých megalitech zřejmě skrývá mnohem úžasnější odkaz než jen prastarý kalendář. Na konci 90. let 20. století se do Nabty vydal Dr. Thomas Brophy, specialista Coloradské univerzity na atmosferickou a vesmírnou fyziku a veterán vesmírných programů, kterým byl například projekt NASA Voyager. Brophyho zájem upoutal Wendorf, který se mu o Nabtě zmiňoval v dopisech a tak se Brophy vydal do této tajuplné oblasti osobně. Jeho cesta nebyla marná, dospěl zde hned k několika zásadním objevům a závěrům. Jedním z jeho základních závěrů byla hypotéza, která říká, kamenný kalendář byl mimo jiné také jakýmsi hvězdářským diagramem, kde jednotlivé vnitřní kameny odpovídaly polohám hvězd Orionu na nebi. To je sice zajímavé, avšak další Brophyho poznatky jsou mnohem zásadnější.

Zmíněný kalendář byl jen malým uskupením, umístěným jaksi stranou od početné a velmi rozlehlé struktury vztyčených kamenů, která pokrývala prakticky celou Nabtu. V této velké struktuře byly kameny semknuty do několika skupin, kruhovitě rozmístěných kolem kamenů středové oblasti. Brophy zde dospěl k fascinujícímu závěru, že některé vzdálenosti mezi kameny představují relativně přesně vzdálenosti některých hvězd Orionu od Země a jiné vzdálenosti odpovídají rychlostem, kterými se hvězdy Orionu od Země vzdalují. Jedná se o údaje, které ke svému zjišťování dnes vyžadují nejmodernější astrometrické technologie. Pokud se Brophy nemýlí, pak zůstává dechberoucí otázkou, jak je možné, že tato pradávná civilizace měla astronomické znalosti na takto vysoké úrovni.
 

 
Brophy byl však schopen nalézt v sestavách kamenů ještě více nepochopitelné astronomické souvislosti. Všiml si, že v jednotlivých skupinách se jeden kámen svou velikostí vždy vyjímá jako hlavní, dominantní. Když pak nasadil některé běžné astrofyzikální vztahy na geometrii a další vlastnosti jednotlivých skupinek kamenů, dospěl k závěru, že jedna skupina zřejmě dokonce popisuje planetární systém kolem hvězdy Betelgeuze a že další skupina popisuje systém kolem Bellatrix. I když ani dnes ještě přesně nevíme, jaké planetární systémy tyto hvězdy mají, jelikož se jedná o světy vzdálené stovky světelných let, přesto podle Brophyho zmíněné sestavy kamenů výborně pasují do rovnic, které můžeme používat univerzálně kdekoliv ve vesmíru.

Je tedy zajímavým paradoxem, že při naší moderní technice sice nejsme schopni k planetám těchto hvězd dohlédnout, možná se však na ně můžeme podívat pomocí kamenné mapy, která si hoví v egyptské písečné pustině možná více jak 12.000 let. Jsou-li Brophyho úvahy správné, pak se v Nabta Playa vyskytovala velmi zvláštní civilizace a její lid měl takové znalosti o vzdálených hvězdných systémech, jakoby tamní světy znal osobně.

Adam Benda

vystaveno: 21. března 2012

 

Prosím, ohodnoťte tento článek: (zaškrtněte výroky, s nimiž souhlasíte) Článek je srozumitelný Článek je zajímavý Článek obsahuje zásadní nebo užitečné poznatky

Hodnocení návštěvníků: Článek je srozumitelný 83 %   Článek je zajímavý 100 %   Článek obsahuje zásadní nebo užitečné poznatky 83 %   Celkem hlasovalo 6 návštěvníků