|
Rubrika: Historie a prapočátky Hledání pracivilizace, díl 5.: Vodítka do Tichého oceánu
Některé indicie, na které jsme narazili v předchozích dílech tohoto seriálu, nás při hledání pracivilizace nenápadně směrují do nekonečných vod Tichého oceánu.
A těch indicií je nakonec ještě o něco víc.
Velikonoční ostrov (Rapa Nui) neměří na délku více jak 24 kilometrů, ale jak je malý a do velké míry pustý, o to složitější otázky vyvolává.
Po ostrově je roztroušeno více jak 300 soch Moai a nacházíme zde také drobné ukázky záhadné techniky tvarování kamenných bloků (viz první díly seriálu).
Zároveň zde však nalézáme prakticky jen moderní zástavbu a kromě několika domů a hřbitova, který zřejmě ani nebude příliš starý,
nenalézáme téměř žádné zbytky po dávném obyvatelstvu ostrova. Přitom se tvrdí, že ostrov obyvatelstvem doslova kypěl.
Býval tam hustý palmový porost, který byl v průběhu času prakticky kompletně vykácen. Lidé zde měli vyspělou infrastrukturu, vytvářeli stovky zmíněných soch,
měli vlastní náboženství, vymýšleli složitou grafiku a disponovali vlastním písmem Rongorongo. Domnívám se, že pro takový rozvoj kultury a infrastruktury nemohla tak malá rozloha ostrova postačovat.
Možná, že by to bylo o něco lépe vysvětlitelné, kdyby ostrov byl původně skutečně mnohem větší a k jeho zmenšení by došlo až časem díky nějakým geologickým změnám,
které by vyvolaly jeho částečné potopení do oceánu.
Další podivnost tkví v tom, že sochy Moai mívají ve skutečnosti poměrně dlouhé tělo, ale většina z něj se nachází zasypána v zemi a viditelné bývají pouze hlavy.
Na půdou zakrytém těle soch bývají propracované tvary, což mi dost komplikuje představu, že by zanoření soch do země bylo záměrné.
Můžeme si tedy pokládat otázku, zda to nezpůsobily nějaké výrazné geologické změny, které by mohly souviset s částečným potopením ostrova a tím tedy zřejmě
i ke zmizení dalších stop po Rapanujcích, či po civilizaci, která jim v této části Polynésie mohla předcházet.
Nemohu také nepřipomenout jeden z názvů Velikonočního ostrova, který po překladu z domorodého jazyka zní Malý kus země Hau Maka.
Historikové stále více tíhnou k předpokladu, že kultura ostrova Rapa Nui souvisí s ostatními ostrovními kulturami nitra Tichého oceánu, tedy obecně s Polynésany.
Do jisté míry to dává smysl, jelikož Polynésané občas podnikali dlouhé cesty po oceánu na vorech, byť bývají vzdálenosti mezi jednotlivými ostrovy
(pro tehdejší primitivní způsoby plavby) nepředstavitelně velké.
Je však velmi zajímavé, že jedno z hlavních božstev hluboké polynéské mytologie je jakási "první bytost mužského pohlaví" jménem Tiki.
Tato mytologie zasahuje až k Novému Zélandu, ke kultuře Maorů. Zajímavé je, že Tiki je jedno ze jmen (nebo část jména) klíčové božské bytosti inckých a předinckých kultur,
o které jsem se zmiňoval ve 3. dílu toho seriálu – Apu Kon Tiki Viracochy. Podobně smýšlel také norský mořeplavec, experimentální archeolog a antropolog Thor Heyerdahl.
Existují tvrzení, že se Heyerdahlovi díky jeho skutečným návštěvám Polynésie zřejmě povedlo (kromě shody ve jménu) objevit ještě další (přesněji nespecifikované)
spojení mezi Tikim a Viracochou.
V souvislosti s tím si můžeme vzpomenout na zmínku o jedné z legend, ve které Viracocha po druhém pokusu stvoření lidstva odešel z území dnešního Peru a Bolívie
kamsi do Tichého oceánu. Velmi se tedy nabízí otázka, jestli mocný Viracocha nepocházel z nějaké země v Tichém oceánu a případně zda tato země
(například díky nějakým geologickým vlivům) není z velké části ztracena pod hladinou oceánu.
Už déle než století trvají spekulace o tom, že před stovkami tisíc let (nebo i před miliony let) existovaly za naší planetě pevniny a kontinenty,
které se dnes již nacházejí pod hladinou moře. Takové teorie jsou možná velmi pádné, protože jiným způsobem zřejmě nelze vysvětlit rozšíření některé fauny a flory,
které by se jinak muselo odehrát přes otevřené moře, což je zřejmě nemožné. Především pro oblast Indického oceánu vznikly teorie o ztracené zemi pojmenované Lemurie
(kvůli záhadnému rozšíření lemurů). Jedná-li se však o více jak stovky tisíc let nazpět, takové teorie nám v hledání "naší" pracivilizace asi zatím moc nepomohou.
Britský inženýr, vynálezce a spisovatel James Churchward byl však přesvědčený o tom, že v Tichém oceánu existoval kontinent,
který zmizel poměrně nedávno, zhruba v roce 11.000 př.n.l. Dnes po něm prý zbylo jen pár polynéských ostrůvků (včetně Velikonočního ostrova).
Churchward nazýval tento kontinent Mu a předpokládal, že se do hlubin Pacifiku zanořil kvůli geologickým změnám doprovázeným silným zemětřesením.
Teorie o zmizelém pacifickém kontinentu jako první rozvíjel Augustus Le Plongeon, který svého času vedl vlastní výzkum mayských rozvalin a pokoušel se
o překlady prastarých spisů těchto středoamerických kultur. Le Plongeon tvrdil, že mayské kultury založili přeživší obyvatelé ztraceného kontinentu v Tichém oceánu.
Může být však velmi obtížné tyto teorie o kontinentu pohlceném vodami Pacifiku podpořit, pokud víme, že v současné době se hloubka Tichého oceánu povětšinou pohybuje
v rozsahu 3000–6000 metrů. Dokonce ve vzdálenosti jen několika kilometrů od břehů polynéských ostrovů bývá hloubka oceánu už 1000 metrů a více.
Pevnina Mu by se tedy musela kdysi propadnout o několik kilometrů.
Narazil jsem však na ještě další zajímavé souvislosti, které by mohly teorie o ztraceném kontinentu v Tichém oceánu podpořit.
Pokud Mu dle některých teorií vyplňoval velkou část Tichého oceánu a sahal až k Číně, považuji za vhodné zmínit,
že "mu" je současně jeden z pěti základních prvků prastarého čínského učení wu-sing. Samozřejmě, může to být jen náhodná shoda.
Můžeme však natrefit na zajímavější shody, pokud se vrátíme k některým kulturám do Peru, které předcházely Inkům.
Existují tvrzení, že kultura dnes nazývaná jako Močikové, se původně jmenovala Muchic [mučik] a že překlad tohoto názvu znamená "dědicové Mu".
A název další předincké kultury Chimu [čimu] lze prý přeložit jako "přišli z Mu".
Do Tichého oceánu nás tedy při hledání pracivilizace vede mnoho drobných vodítek, která lze propojovat do zajímavých souvislostí.
Adam Benda
vystaveno: 26. července 2017
| Hodnocení návštěvníků:
| Článek je srozumitelný | 75 % |  | | | | Článek je zajímavý | 88 % |  | | | | Článek obsahuje zásadní nebo užitečné poznatky | 75 % | | | | |
Celkem hlasovalo 16 návštěvníků |
|
